Astrální cestování - nech se unášet...

Je všeobecně uznáváno, že dokážete-li vizualizovat cílové místo, můžete se tam projektovat během okamžiku, rychlostí myšlenky. Zjistil jsem, že vás tato okamžiková metoda přenese přímo na subjektivní místo vytvořené vizualizací vašeho cíle. Může se zdát, že jste skutečně tam, kde jste chtěli být, obvykle však najdete množství rozporů mezi skutečným místem a tím, kde se nacházíte. Okamžikové cestování se velice podobá projekci do virtuální reality. S použitím vašich vizualizačních schopností při cestování ve skutečnosti vůbec necestujete. Vytvoříte jen subjektivní kopii vašeho cíle a vstoupíte do ni.
 

Cestování na velké vzdálenosti

Podle mých zkušeností je spolehlivější pro projekci na malé až střední vzdálenosti ( až několik set mil ) sledovat povrch země. I tak je to obtížné, neboť je snadné přehlédnout během cestování „Alenka“ efektu. Stačí, když jedinkrát uvolníte koncentraci, a sklouznete do snového jezírka. Při cestování v reálném čase musíte stále udržovat přísnou mentální kontrolu.

Skutečně však není praktické sledovat povrch na delší vzdálenosti. Například město na opačném konci světa je vzdálené 12000 mil. Musel byste cestovat asi 64-násobkem rychlosti zvuku, abyste se tam dostali za 15 minut. Při této rychlosti v atmosféře se vše rozmázne a vzhled zemského povrchu a mraků způsobí dezorientaci, a tím i přesun do jiné reality. Všechny objektivní stránky projekce se ztratí.

Nováčkové se obyčejně udrží v reálném čase pouze pár minut. Z toho důvodu je každá cesta na velkou vzdálenost omezena části projekce v reálním čase. K cestám na velké vzdálenosti musíte studovat geografii. Musíte být schopni rozeznat kontinenty, oceány, země, státy a města. Dále musíte prostudovat mapu cílové oblasti a vyhledat nějaké orientační body. Abyste se tam projektovali, poté co si toto zapamatujete, musíte vystoupit na oběžnou dráhu a sestoupit nad svým cílem. Když se přiblížíte k zemi, musíte upravit své přibližování a zamířit k geologickým rysům a orientačním bodům blízko vašeho cíle.
 

Kroužení kolem země

Vstup na oběžnou dráhu je poněkud složitější než se zdá. Dostat se tam nahoru je snadné, pohybujete se prostě přímo vzhůru, těžké však je zastavit se, když jste již dostatečně vysoko. Většina lidí včetně mne má tendenci vyletět pryč ze sluneční soustavy a někdy úplně opustit galaxii. Abyste se tomu vyhnuli, je nutná kontrola rychlosti během vzestupu. Jednodušší způsob vstupu na oběžnou dráhu je projektovat se nejprve na měsíc. To vám dává velký viditelný cíl, na nějž se můžete promítnout během několika okamžiků. Jakmile tam jednou jste, je jednoduché zamířit zpět k Zemi, vstoupit na oběžnou dráhu a kroužit, dokud nejste nad svým cílem. Ve vesmíru, mimo atmosféru nejsou žádné problémy s rozmazáním způsobeným rychlostí.


Jak daleko až můžete jít?

Neexistují žádné hranice, co se týče vzdálenosti, cíle nebo rychlosti. Můžete cestovat až do nejvzdálenějších galaxií. Rychlost myšlenky je nekonečná. Je to jako zhroucení prostoru a pohybování se bez pohybu. Jestliže něco vidíte, můžete se tam dostat…tak rychle jak tohle. Ve srovnání s tím je rychlost světla hlemýždí rychlostí.

Často odlétám do hlubokého vesmíru, kde jsou galaxie pouze maličké šmouhy, daleko pryč, abych přemýšlel a meditoval. To je snadné, ale horší je dostat se zpět pro další vědomý vstup. Nemáte-li dobré znalosti astronomie, které já nemám, je to problém. Následování stříbrné šňůry, pokud nějakou vidíte, není zrovna praktické při těchto druzích rychlostí, ačkoliv získáte alespoň základní směr, kterým se máte vydat.

Abyste se navrátili z projekce na velké vzdálenosti, nalaďte se na své tělo a vnímejte jej. Poté zkuste pohnout části vašeho fyzického těla, např. prstem. To vás navrátí do vašeho těla a ukončí projekci při plných vzpomínkách na OOBE.