Astrální cestování - nech se unášet...

Velkolepá dimenze! Proměnlivé řeky zvuků ohraničené duhovými břehy pulsujícího světla. Myšlenky se objevují jako kaleidoskopické vory světla a zvuků. Procházíte se poli nápadu pod třpytivým krystalickým nebem inspirace. Vstoupíte-li do tohoto světa, nesnažte se jej rozumově pochopit, jinak byste mohli zešílet, neboť to je nad lidské chápání. Pouze to vše berte tak, jak to je, pohybujte se s proudem a užívejte si!

Myslím, že tato dimenze je tím, čemu starodávní Vikingové říkali proslulý „Duhový Most“ do Asgardu. Skutečně to vypadá a zdá se, jako byste stoupali po duze do nějakého nádherného světa, kde musí jistě prodlévat Bohové. Zůstávej zde v krásném úžasu. Nech dítě v sobě hrát si v této pohádkové zemi divů. Vše vypadá skutečně a stále. Čas je ještě zkreslenější než v astrální dimenzi a realita je kaleidoskopická.


Buddhická dimenze

Je to hřejivý abstraktní svět plný dokonalého míru a nekonečné lásky. Průzračně Bílá dimenze. Není zde žádný jiný zrakový nebo sluchová vjem než všeprostupující, oslnivá Bílá. V této dimenzi velmi rychle zanecháte vědomého myšlení a vzdáte se individuality. Není možné delší dobu přemýšlet, jakmile sem jednou vstoupíte, a neexistuje k tomu žádný důvod. Cítíte neodolatelné přání směrující vás k tichému klidu. Je to jako být pohroužen ve hřejivé, zářivě Bílé bavlnce. V tomto světě přestanete být individui a stanete se součástí jednoho celku. Stejně tak přestanete být mužem či ženou. Je to tak trochu jako návrat do mateřského lůna. Jste obklopení, pohlceni a přijati nekonečným láskyplným teplem, porozuměním, odpuštěním a usmířením. Us-mí-ře-ním.

Čas tu ztrácí jakýkoliv význam. Vstoupíte-li jednou do tohoto světa, již nikdy jej nechcete opustit, nemůžete jej opustit, dokud vás vaše fyzické tělo nezavolá a nepřitáhne zpět. To je léčivé a odpočinkové místo pro duši.

Atmická dimenze

Tato dimenze se jeví jako svět duchů. Zde duchové čekají na ty, koho milovali. Je to šťastné místo shromažďování. Místo, kde se koná opětné setkání duší. Světlo v tomto světě je nejzářivější, nejjasnější stříbro, jasnější než záblesk svářecího oblouku. Je tak jasné, že se zdá nemožné do něj pohlédnout, ale přes to všechno je to nanejvýš jemné světlo. Je to světlo boží lásky. Lidé zde vypadají jako ve fyzickém světě, ale co nejnádherněji. Extaticky sálají plamenem nejjasnější lásky, štěstí a radostí, jakou si jen lze představit. Atmosféra je elektrizujíc a vitální, zároveň však hluboce spirituální. V tomto světě cítíte přítomnost Boha jako hmatatelné všeprostupující síly.

Komunikace zde probíhá pomocí telepatických představ na vysokém stupni. Řeč a myšlenky ponechává zapomnění. Čas také zde naprosto stojí. Skutečnost je skutečnější než normální skutečnost. Ve srovnání s tím je fyzický svět nejasný, unavený sen plný napůl mrtvých lidí. Tuto dimenzi jsem navštívil pouze čtyřikrát ve svém životě. Pokaždé z nejhlubší meditace pro pozvednutí vědomí se všemi čakrami široce otevřenými a plně funkčními. Projevovala se také extrémní aktivita temenní čakry. Doprovázel to pocit jakoby tisíce prstů vibrovali a masírovaly celý vrcholek mé hlavy nad linii vlasů. Při těchto čtyřech příležitostech má energie ve mně vyletěla do zdánlivě nemožných výšin a s sebou si vzala mého ducha a vědomí. Při vyvrcholení tohoto hluboce mystického zážitku jsem slyšel zvuk jedné dlouhé, pomalu stoupající, čisté hudební noty. Cítil jsem tu notu v jádru své bytosti, ve svém srdci, volala mě a přitahovala k sobě. Zaměřil jsem se na tu notu a sladil se s ní. Každým kouskem síly a energie jsem ovládal soustředění svého vědomí na tuto notu a projekci na ni. Zbaven fyzického těla jsem se projektoval přímo do této dimenze. Jako bych procházel skrze hustou clonu na jiné místo a do jiného světa.

Po celý zážitek jsem si duálně uvědomoval své fyzické tělo. Rozhlížím se kolem sebe v údivu, světlo je tak stříbrné a jasné, proniká hluboko do mé duše a cítím jeho léčivý dotek. Naproti mně je můj dávno mrtvý syn. Bylo mu osm let, když mně opustil a vypadal přesně tak, jako když jsem ho viděl naposledy. Zářil štěstím a jeho oči byly jasné a třpytivé. Přivinul jsem ho k sobě a plakal štěstím z toho, že ho vidím. Podíval jsem se za něj a spatřil velký zástup lidí čekající na mne. Byli to všichni přátelé a příbuzní, které jsem znal a miloval a ztratil během svého života. Byli tam také mnozí lidé, které jsem neznal. Přesto všichni vypadali jako staří známí a já jsem cítil, že je všechny miluji. Tleskali, skákali nahoru a dolů a zdravili mne. Zažil jsem spoustu slz radostí a mnoho objímání a polibků. Když jsem pohlédl za ně, viděl jsem, že jsme v přírodním kamenném amfiteátru. Podlaha byla z hladkého kamene a pár set metrů dál stoupala do hřebene, který se ohýbal směrem k nám. Na vrcholku tohoto hřebene jsou Andělé. Vypadají přesně tak, jak je nakreslil Michaelangelo. Byli neuvěřitelné nádherní, s velkými Bíle opeřenými křídly, kadeřavými Zlatými vlasy a Alabastrovou kůží. Zatroubili dlouze na třpytivé zlaté trubky a zazněla čistá a vysoká nota. Vyšel jsem ze zástupu na volné prostranství. V bázni jsem pohlédl na anděly a zamával na ně. Jak jsem to udělal, nota počala slábnout a Andělé začali spouštět své trubky. Stál jsem nezměrný okamžik tiše a rozhlížel se kolem sebe. Pak se začalo všechno mihotat a já se snesl zpět do svého fyzického těla. Ronil jsem slzy. Nikdy jsem se odtud nechtěl vrátit.